Christmas Day, konec jedné manažerky a Holiday Inn v troskách

Aneb jedny zpackané svátky v režii kapitalistických kořistníků tyjících z mého potu a krve. A to vše trochu s nadhledem a s fotoaparátem v ruce.

Tomu kdo nečetl předchozí části, může si je přečíst Část I. zde, Část II. zde, Část III. zde a Část IV. zde.

Už téměř půl roku oblažuji svou přítomností výhradně hotelové hosty v restauraci a k myčce na nádobí se přibližuji jen ve výjimečných případech. To když Erik pokuřuje svoji dýmku a předstírá úklid zadního traktu, kam se navážejí zásoby a já nutně potřebuji umyté skleničky. Je 24. prosince a tudíž naše druhé Vánoce za kanálem. Chtěli jsme domů, ale v hotelu vyhlásili, že kdo chce přes svátky volno musí dát výpověď. Tak jsme tady a čekáme pořádný nápor hostů. O tom, že Angličané slaví Vánoce trochu jinak, ví téměř každý. Mimo to, že si dárky dávají jiný den než my, také méně času tráví doma a více cestují za příbuznými. Kdo pak viděl velikost standardních anglických domečků, pochopí, proč jsou hotely plné k prasknutí. Personálu nastává busy time.

Angličané jsou neskuteční pohodáři a dokazují mi to dnes a denně. Třeba svými příchody do práce. Když směna začíná ve tři, znamená to pro ně příchod „někdy kolem třetí“, pak cigárko s čajem a pak se teprve začínají zajímat o to, co se bude dít. Fascinuje mě také naprosto legální možnost zavolat do práce půl hodiny před začátkem směny, že vám není dobře a máte volno. Nesmíte být potrestáni, protože jste splnili zákonnou povinnost a ohlásili svoji neschopnost před zahájením směny. Jak to zvýší všeobecnou pohodu ostatním sloužícím, je asi všem jasné.

Malý briefing v kuchyni.

Tak to také bylo na Christmas Day. Do práce se dětem - brigádníkům vůbec nechtělo a tak se omluvily rovnou tři. To pak Sarah obvolávala všechny zaměstnance a prosila téměř na kolenou, aby někdo vůbec přišel do práce. Nabídka to byla neodolatelná – sto procent platu navíc a LIEU day, což je den placeného volna – v součtu tedy asi šestnáct liber na hodinu. Podařilo se jí přemluvit portera Luka, studenta informačních technologií Richarda, který občas chodí do restaurace na brigády a filipínskou uklízečku Feebee. Johnny opět bude dělat Santa Clause a vítat děti u vchodu a Flora, která chodí jen na ranní, protože anglicky neumí a dolévá jen kávu a čaj, také přislíbila účast na show. Aby toho nebylo málo, tak si ředitel hotelu Richard zarezervoval stůl pro celou svoji rodinu, chtěje jim ukázat jak u nás všechno perfektně klape. Toto vše vnímám jako příslib velké legrace a do práce si beru foťáky.

Virgilio právě vyhrál láhev skotské, Johnny totiž loni prohlásil, že shodí třicet kilo a už nikdy po něm nebudou chtít aby dělal Santa Clause.

Následující dění se pokusím shrnout do několika vět. Hosté, kteří neváhali za Vánoční menu o třech chodech zaplatit 39 liber, na svou krmi čekali někdy i více než padesát minut. Občas také dostali místo hlavního chodu rovnou dezert a snažili se vysvětlit nerozumějící Floře v čem je problém. Kolem deváté večer už bylo stížností tolik, že Sarah místo obsluhy řešila jen tyto nářky a o půl desáté se s brekem vytratila a nikdo ji v hotelu už nikdy neviděl. V hotelu pracovala necelé tři týdny. Už před tím, kolem osmé, když začal nával do restaurace, byl ředitel Richard donucen odhodit sako, opustit rodinu a celý zbrocený potem míchat drinky za barem, otvírat lahve s vínem a vůbec přispívat k všeobecnému veselí a pohodě.

Toto malé vyvrcholení celé situace mělo své příčiny a důsledky. Jednou z příčin byla snaha šetřit na personálu za každou cenu, což nejlépe ilustruje najímání nezletilých brigádníků, kteří sice mohou dostávat nižší mzdu – 3.75/h v šestnácti letech - 4.75/h v osmnácti letech oproti mým 5.50, ale podle toho také vypadá jejich pracovní úsilí a morálka. Koncem října ústav opustil Restaurant Manager John a nového začali hledat až zhruba měsíc poté... Kontinualita žádná, navíc držení stavu zaměstnanců pod únosným limitem si přímo říká o průšvihy podobného typu jako Christmas Day. Například já vstávám do práce v pět, abych v šest otevřel restauraci a směna mi končí ve dvě. K tomu ještě dvakrát týdně musím i večer od osmnácti do půlnoci...

Klid a ticho před bouří.

Povedený Christmas Day, následující Boxing Day a New Year's party, měly ohromný ohlas. Množství stížností překročilo únosný limit a Holiday Inn Norwich se v interním hodnocení kvality hotelů dostal na úplně poslední místo v U.K. a reálně hrozilo odebrání licence. Do hotelu byl managementem sítě Holiday Inn vyslán krizový manažer.

Příští díl bude poslední z Holiday Inn a bude o tom jak krizová manažerka francouzského původu Marie dělá čistky v hotelu, o portugalském kohoutkovi Ricardovi a mém konci v Holiday Inn.