Lesk a bída demokracie

Demokracie byla původně celkem dobrý nápad, než se evolucí plynule přetransformovala do nynější koruptokracie. Vlády peněz. O dalším vývoji a směřování států už dávno nerozhodují voliči zvaní ovce – nebo ovce zvané voliči? Rozhodují vlci, kteří mají peníze. Skrytě, či veřejně. Tak to sice bylo vždy v historii, jenže...

Hospodaření v demokratickém státě Česko

Co se týče hospodaření, tak takový osvícený feudál byl daleko efektivnější, šlo přeci o jeho zlaťáčky a každá cesta, kterou nechal postavit nebyla ani o groš dražší než být musela. Pokud se tak náhodou stalo, cestář si na úkor „eráru“ namastil kapsu a byl pak odhalen, to mu pak byly ve veřejném procesu odřezávány a zkracovány končetiny, hlavička se pak nacházela oddělena od těla a tělo pak obvykle pro výstrahu zdobilo příslušnou cestičku, aby se dalšího takového skutku nedopouštěli podobní šikulové příliš často.
Konkrétní šikulka se toho již nicméně nemohl zúčastnit nikdy. Prevence je prevence, to ví každý. Nejsem pro odsekávání jakýchkoliv částí těla, takové něžnůstky ponechme určitým podnikatelským kruhům, nicméně většina volených správců věcí veřejných by přes prsty zasloužila. Z poslední doby si připomeňme cyklostezku v Praze za sto padesát milionů. Co když ale osvícený primátor Bém jako první politik rozpoznal rizika krize a ukázavše se správným lidumilem začal jako první u nás stavět Hladovou zeď a zařadil se tak po bok takových velikánů jako Karel IV.? Možná ale neví, že Karel IV. oblékna haleny dělnické sám, pak na stavbě po několik hodin denně pracoval... Opencard nepotřebujíce.

Peníze a iluze o svobodě volby

V současné době nám byla dána iluze toho, že o věcech svých si můžeme rozhodovat podle své svobodné vůle. Dejte mi k dispozici dostatek peněz a moje vůle se stane vůlí vaší. Nevěříte? Zeptejte se nejbližšího podezřelého doktora práv, za kolik se dá koupit takový bezvýznamný titul. Nepovažujete se za ovci? Já také ne. Někteří jsme ovce na druhou, které stále věří v lepší časy a vylučovací metodou hledají politickou stranu, která by je nasrala nejméně. Jenže co když jste už při minulých volbách vyloučili i tu poslední? Není třeba zacinkat klíči znovu? Třeba v takovém Rusku si už svého osvíceného cara na věčné časy zvolili a je tam takzvaná Putinokracie. Její import do Zemí Českých si vzal na starost tandem Šlouf-Zeman, takzvaný Šloufman a zítřky zářné, plné hojnosti nám slibují prostřednictvím své nové strany. Nemají ambice volby vyhrát, ve skutečnosti se jen potřebují dostat do sněmovny aby mohli ropnými penězi uplácet poslance a nést standartu za Lukoil a další ruské firmy.

Politická strana jako prostředník k získání zakázek

Jakou firmu si zvolíme tentokrát? Tu samou co posledně. O tom nemám pochyb. Bude to opět nerozlučný tandem ODS-ČSSD, ale vsadit si můžete i na příměs aristokracie a komunismu. Prostřednictvím těchto stran získává státní zakázky přímo, či nepřímo nejvíce firem, v médiích mají nejvíce prostoru a lidé už rezignovali. Nevěří, že by mohli svou volbou něco změnit. Ostatně kdyby volby mohly něco změnit, už by je dávno zrušili, jak již pravil někdo moudřejší přede mnou. Co s tím? Občané by asi měli založit nějakou vlastní firmu, nejlépe akciovku. Takových deset miliónů akcií v nominální hodnotě pět tisíc korun, to už je peněz na „lobbing“, tomu by horko-těžko konkuroval i takový ČEZ, nebo STEYR. Představte si kapitál ve výši pět miliard korun určených pouze na úplatky. To už by se určitá shovívavost s ovečkami mohla uplatit, ne? Dovedu si představit krásný název pro takovou firmičku. Pryč s pokrytectvím! Prostě a jednoduše: „Zkorumpuj.cz, a.s.“. Najmutí dovedové by ani nemusili být nejdovednější, kapitál mluví jasnou řečí a penízky mají rádi všichni, bez rozdílu. Modří jako oranžoví, zelení jako rudí. Za dostatečné množství kapříků zradí nakonec i svoji beztrestnost. Absurdní, že? Samozřejmě. Jistě máte lepší nápad, jak ven z tohoto post-komunisticko-demokratického marastu, kdy firmy podsouvají stranám peníze, strany pak za získaný „dar“ ve spolupráci s marketingovými agenturami sestaví reklamní texty, které nazvou Volebním programem a po zvolení se věnují získávání zakázek svým skrytým chlebodárcům, takže na nic jiného čas není! Pokud tedy pominu náhubkové zákony a jiné vymoženosti určené k maskování nechutných kšeftíků.

Upgrade demokracie na verzi 4.0

Demokracie v.1.0 fungovala dobře v různých dobách a různých společnostech, rada starších volila vůdce kmene, pak ve verzi 2.0. volili občané starosty, poslance, prezidenty a další představitele. Obávám se, že verze 3.0 už na absenci demokracie umřela. Je dále nepoužitelná. I kdyby se objevila nová strana s geniálním programem, ideály a chutí něco skutečně pro své občany udělat, musí nejdříve pomocí velkého množství peněz a úsilí získat na svou stranu občany. Vyhrát ale volby s novou stranou bez velkého kapitálu, je reálné jako koupit ropné pole za stravenky. Takže by stejně musela dříve či později svůj dluh někomu splatit, že?
Omílá se kolem dokola, že máme tak dobré politiky jak si zasloužíme. Jenže je to pravda jen na půl. Ano, chtělo by to aktivně se zajímat jak hlasuje poslanec v našem okrsku, chodit na zasedání městského zastupitelstva a koukat jim na prsty. Jenže upřímně – kdo má možnost to skutečně dělat? Existenční starosti převažují i když práci máte, což teprve nyní, když situace začíná být kritická a vy jste v jednom kole, k tomu rodina a jste rádi když je víkend. Jenže nicneděláním si ještě nikdy nikdo nic nevydobyl a bohužel v politice je to jako v ragby - soupeř hraje jen tak dobře, jak mu to vaše obrana dovolí. Smutné je, že zastánce svých práv musíme primárně považovat za soupeře a nepřítele.
Pro představu, vypadá to že při armádní zakázce na válečná vozítka Pandur zahučelo v bezedných kapsách politiků Grosse, Zaorálka, Bartáka a dalších soc-ods partnerů přibližně jeden a půl miliardy Kč. Při celé zakázce se celkem zakutálelo devět a půl miliardy korun českých. Za to by se dalo pořídit šest a půl tisíce startovacích bytů pro mladé rodiny, zachovat nebo vytvořit přes třicet tisíc pracovních míst na dobu deseti let, nebo zvýšit mateřskou na původní úroveň po dobu sta let. Kde těch devět a půl miliardy je teď? K jakým bohulibým účelům byly použity?

Budoucnost demokracie. Je tu nějaká?

Jak bude vypadat demokracie v. 4.0? Může demokracie za současných podmínek vůbec ještě fungovat a být i nadále nazývána demokracií? Přejdeme plynule na diktát korporací a předáme moc „lidu“ soukromým firmám? Nebo podlehneme slibům nejmenovaných populistů a necháme se okrádat jinak? Není mi z toho dobře. Zvlášť teď, když je hospodářská krize a my bychom potřebovali v parlamentu schopné lidi, chránící blaho všech a ne jen to svoje.

Článek byl napsán pro blog.idnes.cz a Cestazkrize.cz