Tenhle clanek by snad nemeli cist lide, kteri se chystaji mit deti. Mne by to odradilo protoze za horu problemu jste dostala misku odmeny. Tak to aspon zni.

Jo, souhlasím...já ho čtu jako poprvé těhotná a na rovinu, máloco, co jsem v posledních měsících přečetla, mě vydeptalo víc Dokud se to nestane, dokud člověk nevidí, že to opravdu stojí za to, tak ho to, když od ostatních čte, jak se všechno změní a bude se točit kolem toho, v tu chvíli ještě nenarozeného, tvora, jen a pouze vyděsí.

Čekala jsem podle názvu nějakou polemiku. Nicméně k textu. Možná je někdy lepší méně lásky. Ani já, ani můj bratr jsme se neváleli po zemi, nedělali scény na ulici, nevynucovali si křikem ani pozornost ani nic jiného, v noci ani jeden z nás neřval a nebudil rodiče.

Ve školních letech mě nikdo nehlídal, sama jsem si organizovala svůj čas. Přesto jsem se výborně učila, úkoly jsem měla vždycky hotové. V pubertě jsem si našla sport, sběratelství, techniku - zájmy, které mám dodnes.

Když jsem se v 17 letech zdržela po tréninku třeba kvůli nějakému večírku, tak jsem zavolala domů, aby si nedělali starosti.

Píšu to proto, že mě nikdo nijak zvlášť nevychovával, ale ani nerozmazloval; matka samoživitelka byla celý den v práci a babička měla dost své práce v domácnosti a ve volném čase si radši vzala knížku. Hodně věcí jsem nemohla mít, protože na ně nebyly peníze. Nikdy jsem nebyla na dětském táboře, nemohla jsem jet ani se školou na hory a podobně. Děti dostávaly drahé dárky, já jsem si koupila první magnetofon na půjčku, když jsem chodila do práce. Přesto na svoje dětství vzpomínám ráda, oceňovala jsem, že mám svůj klid, že mě nikdo nekontroluje. Velká pozornost a citové výlevy rodičů by mě spíš obtěžovaly.

Je jiná doba. V té vaší nebyly možnosti jako jsou teď.

"Víte, ono holky, když kluk se stane tátou

voníte mu efedrinem, LSD a mátou,

budík dává na půl pátou,

život by za vás dal."

Pavel Dobeš

Dobeše mám taky ráda.

Ano a kdyby to šlo vrátit nebo si to ještě jednou zopáknout, klidně bych ty probdělé noci a chvíle, kdy to ve vás kvůli těm neviňátkům vře vztekem, znovu bral. Zůstaly vzpomínky, fotky a naděje, že se možná dočkám aspoň vnoučat když už ne dalších čtyřech dětí.

Vnoučata budou pro Vás požehnáním. Do doby, než Vám utečou po vlastních nohách nebo ujedou na kole...

David Vlk napsal: "Děti jsou jediný důvod, proč opravdu stojí za to žít". Má pravdu. Bohužel stát v zajetí jen finanční a proto nelidské ekonomie to chápe jinak.

Jaké jsou důsledky nedomyšlené ekonomické politiky státu vůči rodinám pracujících rodičů s dětmi v oblasti demografické, přesvědčivě dokázali dva politici. Gustáv Husák v sedmdesátých letech minulého století, masivně ekonomicky podpořil rodiny s dětmi. Ekonom Václav Klaus prosazením zákona č. 586/1992 Sb., o dani ze mzdy převzatého z EU, naopak okradl a to doslova, pracující rodiče o peníze potřebné na krytí nákladů výchovy dětí v rodině. Výhradně vinou špatné daňové legislativy nám za posledních 20 let chybí do vyrovnané populační bilance 600 000 dětí. Ano, tolik dětí chybí jen a pouze z důvodu státem vyvolaného akutního nedostatku peněz v rodinách pracujících a daně platících rodičů. Mohu jen konstatovat, že ekonomové i u nás započali dne 1. 1. 1993 válku proti dítěti. Proto moje otázka: jak dlouho ještě necháme ekonomy zahrávat si s naší budoucností, tj. zahrávat si s dítětem?

No nevím, Husák měl na tu porodnost malý vliv, hlavní příčinou bylo to že se dostala do plodného věku generace poválečných dětí. On tomu možná ještě trochu pomohl. A to samé nedávno se trochu zvýšila porodnost kvůli dětem těchto "husákových" dětí. Ale primárně za to může ta velká vlna porodnosti po 2. světové válce. Více zde:

https://www.czso.cz/staticke/animgraf/cz/index.html?lang=cz

Jako otec tří dětí Vám dávám za pravdu. Musím rovněž pokorně přiznat, že to nejhorší odskáče máma, zatímco otec - chodící do práce - líže smetánku. To, když přijde večer domů, batole je celý den s mámou a bere ji jen jako krmnou a přebalovací jednotku, otec ve dveřích způsobí výron endorfinů v dítěti, které s výdechem úžasu a nadšení řekne: tata doma.

No a pak už jsou dcérenky dospělé a taťka si jen užívá, co to krásného zplodil.

Máte velkou karmu za Váš skvělý blog.

A to jste napsal moc hezky... bylo to u nás taky tak. Ale nakonec jsme si dokázali užít děti oba, věnovali jim čas a nyní, když už odešly z domu, si užíváme "volna" společně s manželem.

Čas investovaný do dětí je nejlepší investice našeho (má a manželova) života.

Za karmu díky a hezkou neděli!

Děti jsou naše naděje, že bude líp. Rodina by se měla stát základem státu. Tedy funkční rodina. Stále totiž platí:

"Mužje sloup stanu, žena jeho plachtou a děti jsou provázky, kteréstavbu spojují" » Arabské přísloví.

Mám radost, že tvá maminka je o dva roky mladší než já. Pozdravuj ji, Zuzko!

Horste, vyřídím!

Jo, jo, je to tak. I jako naprosto průměrný tatík, mnohdy fotr na baterky, vím, že od chvíle, kdy mi v porodnici dali do náruče moje první dítě, které mě zkouklo svýma velikýma modrýma očima, které má údajně po mně, bylo jasné, že tenhle drobeček mě má omotaného kolem prstu snáz než by se to povedlo komukoli jinému. A o necelé 4 roky později přišlo na řadu druhé dítě a tam to bylo ještě jasnější, protože mi v náruči naprosto suverénně spokojeně usnulo.

Martine, děti ví víc než my... hlavně tedy pak v pubertě

Děkuji za zpestření noční směny ;-)

Tomáši, rádo se stalo...