To, co jste napsala, je pravdivé a v různých obměnách zažívají takové radosti a trable s dětmi všechny "normální" matky, potažmo rodiče. Jen v tom, že se děti pořizují srdcem a ne rozumem, máte pravdu jen částečně. Máte ji v tom, že se vždy najdou důvody, proč si dítě nepořídit a vysvětlování, že není vhodná doba, je zástupné. Kdybyste plození neovlivňovala vůbec rozumem, pak nemáte tři děti, ale třeba šest, osm, deset, dvanáct, k tomu pár potratů a pár úmrtí zcela malých dětí, jak to bylo kdysi běžné. Takže nějakou roli v tom rozum asi hraje, Nebo ne?

Autorka má pravdu, že se v člověku přirozeném prostředí děti pořizují srdcem. Nyní se do toho vloudil rozum, ovlivněný penězi a to je chyba. Protože ne každá matka může mít deset, dvanáct dětí. Některá, narozená při zatmění Slunce, nemůže mít vůbec, víte? Takže proč to nenechat na přírodě a jen upravit zákony země tak, aby byli všichni spokojeni. Pan ministr Dostál (šála kolem krku) říkal, že žena, která slušně vychová šest a více dětí, by měla býti odměněna jako výkonná manažerka. Má to logiku, neplnili by se nám potom věznice a psychiatrické léčebny, měli bychom na trhu práce vzdělané a pracovité lidi. A problém stárnutí populace je vyřešen...

být tátou je fajn...teď už ale zase tolik ne

musíme bojovat na víc frontách, ale zvládneme to kvůli nim, že jo? ;)

Muj zivot se definitivne zmenil kdyz jsem se stal Tatou.Pamatuji si do dneska,kdyz mi moje byvala rekla ze je tehotna,,tak jsem si holt uvedomil ze flamum a srandickam je konec.Proste budu muset makat a v praci to nekam dotahnout aby byly penize pro rodinku.Dodnes ale nelituji mam dva syny a oba jsou zdravy,coz je nejdulezitejsi.

V dnesni dobe mladi lide nechteji deti a chteji si jenom uzivat a mysli ze jednou bude ten pravy cas na dite ale cas nikdy neni ten pravy.

Zřejmě nechápete, že existují lidi kteří fakt děti nechtějí po celý život a jsou smíření bejt sami. A co vím tak lidi co to nechápou je celkem v okolí dost.

To že děti pomohou ve stáří je fakt out .. vidim to dennodenně u starších lidí .. stejně ať maj dětí kolik chtěj všichni pak maj svoje děti a své bydlení a vy jste jim celkem šumák a i u pána/pán co ho co tejden vezou sanitou kůli srdci nebo pádu na zem kůli atrofii svalů z důvodu velké bolesti kyč. kloubů / kyslíku / .. Prostě ti lidé jsou sami tak jako tak a jsou na tom podstatně hůře jak ti co jsou sami celý život, protože na to nejsou zvyklí.

Mám dva syny, každý z nich má po sedmi dětech. O děti se uměli postarat stejně jako matka. I v noci k nim vstávali, i v nemocnici s nimi pobývali. Teď se spolu s matkami dohadují s těmi staršími - puberťáky. Občas si je dobírám, že z "puberty" vylezou až za minimálně šestnáct let, kdy i těm nejmladším bude osmnáct.

Samozřejmě,ani oni nejsou ideální rodiče a ideální

děti, ale mají něco krásného. Pocit sounáležitosti. Velká rodina má své kouzlo. (Já sama jsem měla další čtyři sestry, pravda v té době ještě nebylo takové konzumní šílenství.)

Jen kdyby se na ně sousedé nedívali skrz prsty a nešuškali si, že jsou "nějací divní" a že chudáci děti, že jim nemůžou dopřát nejnovější mobily, oblečení ... To je pravda, ale důležitější je dopřát jim vzdělání, i když to stojí víc než movité věci. A toho se jim dostává.

Velká rodina, která neřeší příliš materiální statky a mají díky tomu všichni k sobě blíž, je k nezaplacení.

..jen matky mohou zažít pocit hrdosti, pýchy a zadostiučinění na ..

Jasně, otce je zapotřebí jen na zplození, pak již důležitý není vůbec. Zato MATKA !!

Nemáte nějaký problém sama se sebou ?

A Vy máte evidentně problém se čtením. Viz konec blogu...

Jo, máme to taky tak jak to je (pěkně) napsáno. Člověk by to občas s chutí roztrhl, no ale ono to nejde. Zase když si pak vzpomenu na sebe (jak sem se choval v tom věku), tak se začnu smát, jako bych se díval do zrcadla. Je to návrat do mládí, ale z druhé strany. A rozhodně to stojí za to.

V mých 26-ti jde tohle všechno tak hrozně mimo mě až mi to připadne neuvěřitelné.

Mám dítě 14 dní a už teď můžu říct, že ten článek naprosto plně chápu a vidím v něm jeho pravdu ... což bych, přiznám se, ještě před narozením nedokázal.

Počkejte za 14 let

Je to hezky napsané :) V žádném případě nechci být nějaký protiva, ale když čtu ty souhlasy v diskuzi, chtěla bych poprosit nějaké "zasvěcené", aby mně, jako bezdětné, osvětlili větu "Být mámou je pro mě nejvíc." - mě tohle dost děsí, že když budu mít dítě, zmizí všechno ostatní, co "jsem". Už na prvním vyšetření na gynekologii Vás začnou oslovovat "maminko" a už se vezete...zmizí Vaše práce, zájmy, přátelé...jste už jen ta matka.. :(

:) Ale ne, nebojte, nezmizí všechno ostatní "co jste".S mateřstvím do vašeho života přibude jenom další rozměr a to, jak dalece se jím necháte pohltit a odvrhnete všechno ostatní je na vás a je to odvislé od každé jednotlivé matky. Je to podobné, jako když se čerstvě zamilujete - buď jde všechno stranou a váš svět se točí kolem nové lásky, nebo dokážete skloubit svůj život před- a po- a nová láska je jenom jednou z (nejdůležitějších) rovin vašeho života. :)