Stát, banky, peníze a lichva

Na to, že současný peněžní systém je nevyhovující a blíží se kolapsu poukazuje již poměrně mnoho ekonomů. Uvádí několik důvodů. Mezi ty nejdůležitější patří to, že je nestabilní protože počítá pouze s růstem a pomocí důmyslného mechanismu přesouvá majetek chudších vrstev k vrstvám nejbohatším. Tím vytváří nerovnováhu a pomocí inflace likviduje úspory a důchody. Bankovní ústavy neslouží k distribuci peněz, podpoře podnikání, ale k vytváření zisku.

Obchod se základními potřebami

Je bydlení základní potřeba? Domnívám se, že ano. Každý touží po svém bydlení, ale se současnou cenou nemovitostí se při placení nájmu našetřit na dům nedá. Bereme si tedy hypotéku. Banky velmi rády půjčují. Objem úvěrů neustále stoupal, lidé měli z čeho splácet. Pak přišel finanční krach, po něm hospodářská krize a nezaměstnanost, která ještě může růst. Co teď bude s hypotékami?
Hypotéky se svými pěti, šesti procenty jsou lichva, nevím jak pojmenovat společnosti které půjčují peníze na úrok vyšší. Dříve byla lichva tvrdě trestána, posléze povolena židům jako nečistým. Proč je dnes legální?

Banka o svůj zisk přijít nechce, není charita

Co tedy bude s hypotékami? Banka bude chtít peníze zpět. To je jediná jistota, a zisk, to je jediné kritérium. Část lidí na splácení hypoték nebude mít peníze (odhaduje se až 20%) a čeká je jednání s bankou. V první fázi se nějak domluví. Banka přistoupí na rozložení splátek do více let, nebo pouze platbu úroků, splátky jistiny se odloží. Dříve nebo později, přijde rozhodnutí co dále. Pokud se nezlepší situace, banka dům zabaví a prodá. Jenže ani tím to bohužel neskončí. Vzhledem k tomu, že se v podobné situaci nachází více lidí, ceny bytů klesají. Nejdříve klesaly kvůli propadu poptávky, nyní mohou klesat díky zvýšeným prodejům. Tratit budou v konečném důsledku všichni. V Americe se v uplynulém roce ceny nemovitostí na mnoha místech propadly o dalších 30% a jsou dále prázdné.

Zpět k penězům. Za byt, který před šesti lety stál 1,5mil Kč a splátka hypotéky je deset tisíc měsíčně již bylo zaplaceno cca 720 tisíc Kč. Tedy téměř polovina kupní ceny. Jenže při anuitním splácení je dluh umořen o pouhých 303 tisíc Kč! Úroky jsou v tuto chvíli ve výši neskutečných 58% procent, v číselném vyjádření 417 tisíc Kč. Cena nemovitosti ještě loni mohla mít tržní cenu dva milióny. Po loňském propadu bude moci být prodána s trochou štěstí za cenu kupní.*

Čím déle probíhá pouze platba úroků a odkládá se splátka jistiny, tím se bilance horší. Dále se může zhoršovat stav nemovitosti, kvůli neschopnosti investovat do oprav a údržby a tím i dále klesat cena. Nakonec může cena za nemovitost klesnout tak, že ani nepokryje zbytek dluhu.

Stát stojí za těmi, kteří chtějí zisk

Za to může současný peněžní úrokový systém a stát, který preferuje zisk soukromých společností před sociální stabilitou a pomocí inflace účelově zvyšuje ceny všeho zboží od rohlíků po nemovitosti. Celé to také úzce souvisí s důchody a budoucími příjmy obyvatelstva. Jak? V deníku Dnes vyšel komentář, kde ekonom jisté instituce si všímá toho, že stát se nyní svými škrty snaží šetřit, kde se dá a to i formou zrušení odpočtu zaplacených úroků z hypoték od daňového základu. (Nemohu to už dohledat, pokud někdo naleznete ten článek – doplním sem odkaz.) Považuje to za špatné a domnívá se, že je potřeba aby naopak podpora samostatného bydlení byla rozšířena. Protože i to je forma spoření na důchod. Z penzijních fondů může být jeden velký tunel. Takový ten český. Pokud přežijí inflaci. Jako příklad nesmyslnosti penzijního spoření udává odkládání deseti procent platu v roce 1990, tedy tři sta korun měsíčně. Co bychom měli dnes při spoření této částky?

Nemovitosti jako penze, základní potřeba a investice

Proč není odlišeno, zda se jedná o nemovitost k vlastnímu bydlení, nebo k pronájmu? Dokážu si představit systém, kdy hypotéka na první nemovitost by nebyla úročena vůbec, případně pouze diskontní sazbou, kterou určuje ČNB, plus řekněme půl procenta navíc jako „náklady na provoz“ s poskytnutím a vedením úvěru bance. Současně by zůstal i odpočet zaplacených úroků z daňového základu. Abychom zabránili vzniku hypotéční bubliny jako se to stalo (nejen) v Americe, mohli bychom uvalit xx% poplatek (záměrně nepíšu daň) na druhou a další nemovitost, také je zatížit úrokem standardním. Poplatek by mohl být odveden do penzijních fondů, které by pak měly na důchody. Zastánci volného trhu se teď se teď chytají za hlavu. Došlo by omezení trhu s nemovitostmi?

Nerovnováha na trhu

Mohla by tato regulace vytvářet nerovnováhu? Ano, ale tržní ekonomika ji vytváří tak jako tak. Mám v živé paměti situaci v Británii, kde velkou část nemovitostí drží takzvaní landlordi, kteří se živí jejich skupováním a pronajímáním. Ceny drží vysoko (financují nákupy úvěry, platí úroky) a vytváří lukrativní zóny občas poloprázdných čtvrtí. Na druhé straně města pak stát provozuje tzv. „council flats“, neboli obecní byty za dotované nájemné. Vytvářejí se tím téměř chudinské čtvrtě s vysokou kriminalitou na straně jedné a městské části s cenami vysokými a nedostupnými na straně druhé. To je tržní „rovnováha“. Nastává pak situace, že na bydlení komerční nelze dosáhnout kvůli vysoké ceně, na obecní je dlouhý pořadník. V Čechách to zatím není tak zřetelné, ale směřujeme do stejné situace.
Smí se spekulovat a obchodovat s něčím bez čeho se neobejdeme? Tedy se střechou nad hlavou? Došlo by díky těmto úpravám k lepšímu narovnání situace, nebo by ji naopak zhoršilo?
Vidíme, že současný systém nereflektuje potřeby jednotlivců, ale zisk. Mělo by být jednoznačně odlišeno, jestli dům, či byt bude sloužit k bydlení, nebo k vytváření zisku. Ten, kdo si byt koupil na hypotéku za účelem zisku, může ukončit business plán, byt prodat a neřeší žádnou zoufalou situaci. Ať nese náklady. Na rozdíl třeba od rodiny s dětmi.
To je můj názor. Trochu se nad tím zamysleme. V dnešní době, kdy jsou všechny měny jako na houpačce, kdy akcie a trhy padají a nabírají na síle pouze na základě něčích prohlášeních, by nějaký pevný bod byl potřeba. Dejme si aspoň nějakou jistotu v podobě bydlení…
*(Výjimky tvoří lukrativní nemovitosti v Praze a jiných velkých městech.)